14. oddíl sv. Františka z Assisi Kroměříž

Síla bez viny, láska bez pochyb, není to špatné být vlkem

Vlk byl v průběhu historie jak uctíván tak zlořečen. Zpravidla je však
považován za krvežíznivého a zlomyslného zabijáka.

Existují dva základní názory. Musím podotknout, lidské názory (ostatní
zvířata by s námi třeba nesouhlasila). Jeden praví, že vlk je zosobněním zla,
že je to nemilosrdný, bezcitný zabiják. Druhý názor praví, že vlk je nesobecký,
že se stará o zdravý vývoj jiných druhů tím, že pouze kvůli přežití zabíjí
slabé nebo nemocné členy stád. Nezabíjí ze sportu nebo z rozmaru. To je výhradně
naší lidskou doménou.

Vlk, stejně jako řada jiných tvorů v přírodě, ale musel zaplatit za jeden
z nejhorších lidských povahových rysů. Co lidé nejsou schopni pochopit to zpravidla
zničí nebo vyhubí, ve výjimečných případech se tomu začnou klanět.

Vlk není žádné zlo, ani dobro, je to prostě vlk. Následujících řádky sledují
jediný cíl – podívat se na vlka bez předsudků. Předem se omlouvám pokud nechtěně
uvedu nepřesné údaje.

Vlk v legendách

Pro člověka byl vlk vzhledem k podobnému stylu života a způsobu lovu v podstatě
konkurentem. To je nespíš důvodem, proč se v mnoha kulturách stal symbolem
zla.

Vlka jako nenasytného dravce uctívali šamani primitivních loveckých společenství.
Ve vlky se při svých rituálech proměňovali Laponští šamani, tunguzští šamani
používají ochranné vlčí symboly. Často prý byli posedlí vlčím duchem. V mýtech
ostatních obdobných kultur se často hovoří o kouzelnících, které k sobě povolávaly
ženy ve vlčí masce. Na severovýchodě Ameriky je vlk mocným zvířecím duchem,
který obdařuje šamana nadpřirozenými schopnostmi a pomáhá léčit jeho pacienty.
Šamani ve vlčí masce mohou komunikovat s divokými duchy lovu. Američtí indiáni
uchovávají legendu o vlčím démonovi, který dokáže kousnutím změnit člověka
ve vlka.

Na vlcích jezdily po obloze Valkýry, bojovnice ze severských mýtů, které
přiváděly statečné vojáky zabité v boji, do sídla boha Odina. Bůh Loki měl
obludného syna, nebeského vlka Fenrira, který sežral Odina u Ragnoraku v bitvě,
která zničila svět. Nebeský vlk z keltských mýtů každý večer polyká slunce
a tím způsobuje příchod noci.

V pověsti o založení Říma se praví, že zakladatelé města Romulus a Remus,
nemanželští synové boha války Marta a svedené vestálky, byli vhozeni v koši
do řeky Tibery. Byla to vlčice, která se jich ujala, odkojila je svým mlékem
a tím je zachránila před smrtí. Proto se vlčice stala symbolem Říma, ale i
neohroženosti a dravosti celé říše Římské. V průběhu slavností konaných na
počest boha plodnosti (Lupercalia) se oslavovala i legendární vlčice.

V oblasti Transylvánie se vlci stali inspirací pro vznik různých legend
o vlkodlacích.

Vlka nalezneme i ve znacích nejrůznějších elitních bojových jednotek.
Za všechny si dovolím zmínit známou (a mou oblíbenou) letku US NAVY s kódovým
označením VF-1 „Wolf Pack“, která byla jako jedna z prvních vybavena letouny Grumman F-14 Tomcat a v době
války ve Vietnamu operovala z paluby mé oblíbené letadlově lodě CVN 65 USS
Enterprise.

Vlk v historii a v současnosti

Díky své vynalézavosti, inteligenci a schopnosti přizpůsobení se, patřili vlci
mezi nejrozšířenější savce na zemi. Šedí vlci se dříve vyskytovali po celé
severní polokouli – od vyprahlých polopouští, lesů v nížinách až po arktickou
tundru. Narazili však na predátora žijícího obdobným stylem života a živícího
se stejnou potravou, na člověka. Tento zápas nemohli vyhrát. Lidské zásahy
do přírody, způsobené rozvojem zemědělství, začaly vlky vytlačovat do odlehlých
oblastí. V celé Evropě existuje již jen jeden skutečně původní divoký prales,
a to Bělověžský prales na polsko-běloruských hranicích. Také s rozvojem lovu
přicházeli vlci o svoji přirozenou kořist. Aby přežili, uchýlili se k napadání
stád chovaných lidmi.

Dalším důvodem nevraživosti lidí k vlkům je i následující fakt. Hladoví
vlci nepohrdnou mršinou a byli často viděni, jak ožírají u cest lidské mrtvoly
(rozhodně nejsou v tomto ohledu vybíraví). To je okolnost, kterou lidé dokáží
dost těžce ustát. Musím však zmínit bitvu Hastings v roce 1066, kde byli mrtví
angličtí vojáci necháni na bojišti jako potrava pro vlky záměrně. Nechci tuto
událost zlehčovat, ale pro vlky z toho mělo vyplynout ponaučení: „Pokud Vás lidé krmí svými mrtvolami je to v pořádku, ale pokud je budete žrát
sami, máte problém!”

Téměř na celém světě je vlk symbolem krutosti a zla. Je přirozeným nepřítelem
ústředního symbolu křesťanství, beránka. Lidé jsou již od útlého věku vychováváni
ke strachu z vlka. Jako příklad můžeme uvést nám všem známou pohádku o Červené
Karkulce.

Výrazu vlk se často používá i jako hanlivé nadávky. Obraz úskočného a krutého
vlka vedl k tomu, že falešní proroci byli prohlašováni za „hladové
vlky“. Američtí prérijní indiáni připisují stepnímu vlkovi (kojotovi) lstivost. Obecný
výraz: “vlk v rouše beránčím”, je dodnes ztělesněním klamu.

Vlci začali být nemilosrdně vybíjeni. V Anglii byli vyhubeni již v roce
1281. Poslední irský vlk byl zabit kolem roku 1709. V 16.století trpělo Skotsko
vlčí pohromou. Posledního volně žijícího vlka, tam zabili v roce 1743. V polovině
17.století jeden vlk na jihu Francie údajně zabil přes 120 lidí. Král Ludvík
XV. svolal k jeho ulovení družinu čítající 43 000 lidí a 2 800 psů. Po dvouměsíční
štvanici byl vlk zabit.

V průběhu 2.světové války se ve východní Evropě vlci načas přemnožili,
ale po jejím skončení byli opět nemilosrdně vybíjeni.

V současnosti je vlk chráněným druhem, vyskytujícím se na Evropském kontinentu
ve Skandinávii, v Pyrenejích, Střední a Východní Evropě (u nás již i na Moravě
a v Beskydách). Stále to však nemá lehké. Vlády jednotlivých zemí jsou ze strany
chovatelů pod neustálým tlakem. Jako příklad si dovolím použít problém švédsko-finské
hranice, kde se na začátku roku 2001, málem konal hon na vlčí smečku, která
byla označena za přemnoženou. Zvážíme-li, že na výše zmíněné hranici žije odhadem
kolem 100 vlků, je to dost absurdní. Tentokrát naštěstí zvítězil zdravý rozum.

Statistické údaje:

Třída: Savci

Řád: Carnivora

Rodina: Candidae (psovité šelmy)

Rod: Canis

Základní druhy:

Canis Lupus (vlk šedý), Kanada, Aljaška, Skandinávie, Východní
části Evropy, Rusko, Střední Východ, Střední Asie a Sibiř.

Canis Rufus (vlk červený), jihovýchod Spojených států, dnes ve volné přírodě
stojí na prahu vyhubení

Poddruhy:

Canis Lupus Arctos (polární vlk), Severní arktické oblasti.

Canis Lupus Lycaon (lesní vlk), Severní Amerika.

Canis Lupus Campestris (stepní vlk), Asijské pouště.

Canis Lupus Lupus (vlk obecný), Východní část Evropy a Skandinávie.

Šedý vlk – Canis lupus

Délka: 100 – 150 cm

Výška: 65 – 80 cm v kohoutku

Váha: 12 až 80 kg rozdíl mezi samci a samicemi může být až 25%

Barva: nejrozšířenější jsou prakticky veškeré stíny šedi. V průběhu května
řada vlků mění barvu, i řada bílých vlků (albínů) začíná tmavnout – od černé
barvy,
odstíny
smetany, opál, písková a zrzavá …

Páření:

kolem ledna nebo února (závisí na zeměpisné šířce, kde smečka
žije)

Březost: cca 63 dnů

Velikost vrhu: od 3 do 10 štěňat

Potrava:

vysoká zvěř (jelen, srna, los, karibu …), bizon, bobr, králík, myši
a drobní hlodavci. Lze však říci, že v případě potřeby sežerou vše, co před nimi
neuteče, neuletí nebo neuplave.

Rychlost běhu:

po neurčitou dobu (chcete-li při běhu na delší vzdálenost) 5
km/hod, krátkodobě (pří štvaní zvěře) až 45 km/hod. Některé americké (indiánské)
zdroje uvádějí
rychlost až 35 mil/hod. což by odpovídalo rychlosti přes 56 km/hod.

Smečka

Šedí vlci jsou neobyčejně družná a vysoce inteligentní zvířata. Zpravidla
žijí ve smečkách o 5-10 členech. Mají přesně stanovenou hierarchii a spolupracují
jako běžný rodinný útvar.

Hierarchie

Vůdcem každé smečky je Alfa samec (výjimečně samice). Alfa a jeho družka
tvoří alfa pár. Alfa je ve všech ohledech absolutním vládcem smečky. Dělá
důležitá
rozhodnutí týkající se prosperity skupiny.

Lov

I přes svou sílu chybí vlkovi ostré drápy a čelisti (jako mají například
kočkovité šelmy), kterými by dokázal kořisti zlomit vaz. Přesto je však
schopen zabít i mnohem větší zvíře než je on sám. Vděčí za to životu ve
smečce a
geniální strategii lovu, kterou si vlci vypracovali k absolutní dokonalosti.
Vybraný vlk nebo skupinka vlků sleduje stádo a poutá na sebe jeho pozornost,
zbytek smečky zatím stádo obklíčí. Jakmile je stádo obklíčeno vyvolají
v něm paniku, aby ho donutili k běhu. Silnější zvířata ztratí odvahu a
opustí
ta slabá. Právě na tento okamžik vlci čekají. Selektivně vyberou nejslabší
nebo zraněný kus, který je snadnou kořistí. Oddělí jej od stáda a začnou
ho nekompromisně štvát. Často se při běhu střídají. Vždy několik vlků zůstává
v záloze a šetří své síly. Donutí kořist vydat maximum energie. Pak nastoupí
odpočinutější skupinka. Jeden vlk kořist chytí za ocas nebo za zadní nohy,
další se zakousne do čumáku, strhnou ji na zem a zadáví ji.

Díky této taktice smečka zvládne ulovit i 500 kilogramového losa (přibližně
10-ti násobek váhy průměrného vlka). První žere Alfa samec, zbytek smečky mezitím
kolem přešlapuje a čeká co na něj zbude. Jsou-li nějaké zbytky, vlci je nechají
ležet na místě nebo je zahrabou. Na posezení dokáží sežrat až 10 kilogramů
masa (je-li kořist menší i včetně kůže a srsti). Musí kořist maximálně zužitkovat,
protože i přes velmi účinnou taktiku bývá až 90 procent loveckých pokusů neúspěšných.
Vlci jsou velmi vytrvalá zvířata. Při hledání potravy dokáží v případě nutnosti
uběhnout i neuvěřitelných 150 až 200 km.

Páření

Alfa pár obvykle zůstává pohromadě po celý život. Samice je březí ke konci
každé zimy. Pouze alfa pár má ve smečce privilegium páření a plození potomstva.
Svou přízeň si projevují vzájemným zálibným rýpáním čumákem. Tyto námluvy
mohou pokračovat po několik týdnů.

Podřízený Beta vlk v tomto období často soutěží o přízeň Alfa samice, aby se
dostal na vyšší pozici v hierarchii smečky. Toto chování bývá příčinou zvýšeného
napětí uvnitř smečky. I přes tyto konflikty však k přímému útoku dochází výjimečně
a souboje jsou spíš symbolické. Důvod je velmi prostý. Zraněný nebo dokonce
zabitý vlk snižuje bojeschopnost celé smečky. Pokud však Alfa samec přijde
o svoji pozici, zpravidla opustí smečku. Pářící se dvojice často odbíhá od
smečky a hledá soukromí.

Doupě

Po námluvách a páření, začíná Alfa samice hledat místo pro doupě. Není
výjimkou, že úmyslně použije doupě z předešlého roku. Alfa samice nejčastěji
vybírá
doupě na vyšším místě, blízko zdroje vody. Doupě je obvykle hotové tři
týdny před vrhem štěňat. Mláďata se rodí třiašedesát dní po oplodnění samice.

Mláďata

Štěňata se rodí na jaře. Samice obyčejně vrhne 3-10 štěňat, která se rodí
hluchá a slepá. Váží kolem 45-ti gramů. Až po cca 3 týdnech získávají schopnost
regulovat svou tělesnou teplotu. Samice je zahřívá svým tělem a jen zřídka
opouští doupě. Členové smečky se o matku v tomto období starají, přinášejí
jí potravu. Jakmile jsou štěňatům 3-4 týdny začínají slyšet i vidět a občas
si troufnou opustit doupě. V tomto raném věku je to od štěňat skoro hrdinský
kousek. Není proto divu, že tyto nesmělé pokusy bývají radostně a s uznáním
oceňovány zbytkem smečky.

Za bezpečnost mláďat zodpovídá celá smečka. V tomto období se dočasně
dostává do čela smečky Alfa samice. Takto získanou pozici si udrží až do doby,
kdy jsou mláďata dostatečně silná a zkušená, aby se mohla v průběhu lovu se
smečkou přemisťovat. Potom Alfa samec znovu získává zpět svoje dominantní postavení.
V průběhu lovu mláďata hlídá člen smečky, zpravidla 1-2 roky starý, nebo Alfa
samice. Při návratu z lovu, štěňata olizují dospělým vlkům čenichy a ostře
je pošťuchují tlamou. Povzbuzují je tím k vyvrhnutí části potravy, kterou se
živí. (pozn. Toto chování je velmi časté i u domestikovaných vlků – psů.

Lidé si toto chování často vykládají jako výraz náklonnosti. Možná právě
podobné omyly způsobené neznalostí vlčího chování, které si psy uchovali
po svých předcích vysvětlují, proč si člověk v průběhu času vytvořil tak
těsné pouto ke zvířeti, které od pradávna nenáviděl a kterého se bál). Starší
vlci často mezi mláďaty uměle vyvolávají souboj o kořist. Postupně získávají
potřebné zkušenosti a až po dosažení 1 roku se i oni začínají aktivně účastnit
lovu.

Komunikace

Vlci se dorozumívají hlasem a “řečí” těla.

Řeč těla

Vlci se dokáží dorozumívat pomocí velmi působivých jemných gest tlamy, uší
a očí. Také postavení ocasu nebo chování celého těla může sdělit řadu informací.

Snadno poznáme Alfa vlka protože nese ocas v uvolněné křivce, drží vzpřímeně
hlavu a jeho celkový postoj je viditelně troufalý. Často odhaluje zuby a má
vztyčené ušní boltce. Podřízení vlci ukazují svou pokoru spouštěním hlavy a
ocasu, klopí uši.

Hlas

Vlci užívají širokou škálu zvuků, od kňučení až po vzteklé vrčení. Vytí rozeznávají
citové, melodické nebo zoufalé. Každý vlk má jiný hlas. Při společném vytí
se často zvuk zkresluje. Smečka může mít podstatně vyšší počet, než se na
první poslech zdá. Vytí se účastní i štěňata, která napodobují dospělé vlky
drobným vyštěkáváním. Do nebe volající vytí může sdělit množství různých
informací. To je běžný způsob dorozumívání s osamělými členy smečky nebo
částmi smečky, při seskupení v nepřehledném terénu a hlavně při varování
ostatních smeček – jasně sdělující “pozor jsme tady”. Takové setkání je vždy
velmi nebezpečné a dává tak jiné smečce poslední možnost zmizet z teritoria.
Smečka nezřídka odpovídá vytím i na lidský výkřik.

Smysly

Nejostřejšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Zrak je až na třetím místě.
Pouze potvrzuje informace, které již vlk získal čichem a sluchem.

Čich

Pachy hrají v životě vlka velmi důležitou roli. Má k tomuto účelu několik specializovaných
žláz. Jednu poblíž řitního otvoru, další na hřbetu asi 7.5 cm před začátkem
ocasu. Pach z těchto žláz je jak individuální jako daktyloskopický otisk
lidského prstu. Podle momentálních podmínek dokáže vlk zavětřit možnou kořist
na vzdálenost do 3 kilometrů. Vlci používají pachových značek k vymezení
svého teritoria.

Sluch

Tento smysl je zcela mimo meze lidského vnímání.

Zrak

Třebaže se řadí mezi smysly až na třetí místo za sluch a čich, je velmi ostrý.
Může zachytit i nepatrný pohyb. Stejně jako většina dravců má oči vsazené
v průčelí hlavy. Jeho zorné pole je těsně pod hranicí 180°. Tím je proti
kořisti často znevýhodněn. Řada živočichů, kterými se vlci živí, má zorné
pole až 300°.

Domestikace

První známé případy domestikace vlků nacházíme v Jihovýchodní Asii. Selektivní
chov ještě zdokonalil některé jejich vlastnosti a smysly. Psi stále vykazují
své dávné tendence spolupracovat a lovit ve smečce, podřizovat se vůdci smečky,
jehož úlohu často plní právě člověk. Zdůrazňováním přirozených vlastností
lidé vytvořili širokou škálu specializovaných plemen. Retrívři, se stejně
jako vlci dělí o potravu s ostatními členy smečky, dalmatinové dokáží stopovat
kořist na velké vzdálenosti, pointeři při nalezení kořisti ztuhnou a postojem
svého těla tak sdělují smečce polohu kořisti.

Závěr

Když se na vlky podíváme opravdu bez předsudků zákonitě nás musí napadnout
otázka. Je důvodem našeho pradávného strachu a nenávisti jejich odlišnost
nebo spíš fakt, že nám jsou tak podobní?

Článek převzat za stránek: http://www.wolves.elysion.cz/vlci-uvod

Rychlý kontakt

Zde nás najdete
Telefon: 737 552 520
E-mail: vlcata.km(at)gmail.com

 

Pravidelné schůzky
V určené dny mimo prázdnin
Pondělí: 15.30–17.00 hod.
Úterý: 14.30–16.30 hod.
Středa: 16.00–17.30 hod.

Starší příspěvky