Malá vesnička Honětice k nám zprvu nebyla moc přívětivá, řada domů byla neobydlených, až někteří z nás začínali být zklamaní. Pak se ale vše zlepšilo a zažili jsme spoustu krásných a vřelých přijetí. Asi nejhezčí zážitek měli děti z úplně posledního domu, kam nás paní domácí zvala slovy „Pojďte, když jste ti skauti, něco vám ukážu.“ V duchu jsme se všichni ptali, co to asi bude. Když jsme vstoupili do obývacího pokoje, tak jsme to spatřili. Na stěnách, stolcích a po celé místnosti byly vystaveny repliky historických zbraní, které vyráběl sám pan domácí, teď už starší pán v důchodu. Byly zde modely historických plachetnic, zbraní palných, sečných i bodných, katana čínského císaře, ale například i hodiny ruského cara. Mezi všemi věcmi pak byl ke spatření také nepatrný zvláštní kámen – pazourek, kterým kdysi v dávných dobách pravěcí lovci zpracovávali ulovené mamuty. Zdrželi jsme se zde asi nejdéle ze všech navštívených domácností. A protože se nám tady velmi líbilo, předběžně jsme se domluvili s panem domácím, že bychom sem někdy mohli s celou družinou zavítat na návštěvu, až bude pěknější počasí. Ač výslužka dětí byla velmi bohatá, možná největší radost všem udělala malá peněženka, kterou děti dostaly právě na poslední adrese.
