V sobotu 2. 3. 2024 jsme podnikli první letošní výpravu, podle ročního období stále ještě zimní (ač počasí se už spíše podobalo blátivému jaru). Byla to společná výprava benjamínků, vlčat, světlušek a skautů z Kroměříže a Kvasic. Na těchto výpravách se naši nejmenší budou postupně připravovat na svůj první společný tábor, který se uskuteční od 20. do 27. 7. 2024 v Ostrově u Macochy (termín je definitivní, delší už tábor nebude).
Výprava měla jiný průběh pro děti z Kvasic a jiný průběh pro děti z Kroměříže. Kvasičáci měli sraz u klubovny v Kvasicích a odtud šli pěšky směrem k PP (tj. k přírodní památce) Bašnov. Kroměřížáci se sem dostali ze Střížovic, kam přijeli auty.
Ukázali jsme si, čím je PP Bašnov cenná pro krajinu, člověka i místní živočichy. Zdejší mokřady zadržují cennou vodu, která je pro krajinu důležitá především v dobách sucha. Mokřady jsou tak sice pro člověka prakticky nedostupné, ale právě díky tomu je toto místo cenné jako hnízdiště či místo pro odpočinek pro řadu živočichů, z nichž mnozí jsou chránění. Vzali jsme si s sebou i dalekohled, abychom si mohli blíže prohlédnout některé místní obyvatele, což se nám vyplatilo. Kromě žížaly, která je sice docela obyčejná, ale děti zaujala a samy se ji rozhodly vyfotit, jsme pozorovali ještě kachny divoké, sýkorky a některé další ptáky, které se nám však bezpečně určit nepodařilo. Když jsme se na chvíli ztišili, mohli jsme poslouchat zpěv ptáků, z nichž asi nejintenzivnějšími pěvci byly právě sýkorky, které se k nám odvážily přiletět také nejblíže. Krátce jsme si pověděli o nejvzácnějším místním živočichu, kriticky ohrožené kuňce obecné.
Na výpravě jsme si ukázali mimo jiné i to, jak důležitá je pro nás pláštěnka, ve kterých případech nám může pomoci a co všechno s ní můžeme dělat. Něco z toho se ale budeme učit až později ve skautském věku. A protože naším hlavním cílem bylo opékání špekáčků, museli jsme rozdělat oheň. Ukázalo se, že to není vůbec snadná věc. Mnoho pokusů se nám nezdařilo. (Příčiny těch nezdarů si pak probereme společně se skauty, jde leckdy o drobnosti, které jsou však pro úspěšné rozdělání ohně naprosto klíčové.)
Pak jsme se učili, jak se mají správně špekáčky opékat. A tady musím vyzdvihnout trpělivost některých dětí, které si opravdu vzaly všechny rady k srdci, a podařilo se jim tak své špekáčky nespálit, ale pěkně do hloubky propéci, jak to správně má být. Fotky z opékání a jedení špekáčků bohužel nemám, protože jsem měl v tu dobu plné ruce práce (a taky pořádně mastné).
Když jsem od jednoho z účastníků zaslechl slova lítosti nad tím, proč výprava nemohla být delší, bral jsem to jako výzvu pro brzké opakování něčeho podobného.
Chtěl bych poděkovat nejen všem zúčastněným dětem, ale hlavně bratru Kecalovi z Kvasic, který výpravu připravil a opravdu velmi pečlivě ji nachystal. Zvláště musím ocenit dobře zvolené místo pro rozdělání ohně, ale i to, že jsme po sobě mohli vše uklidit tak, jak to správně mají skauti dělat (to znamená, že po nás nikdo nepozná, kde jsme ten oheň rozdělali).
