Příměstský tábor 2023

Příměstský tábor 2023 se uskutečnil v době od 24. do 28.7. 2023.

Ubytovaní jsme byli v klubovně našeho střediska na Koperníkově ulici. Většina dětí spala v klubovně, nejmenší benjamínci mohli na noc domů k rodičům, ale tuto možnost využilo jen jedno dítě. Většina dětí z kroměřížských benjamínků se bohužel z tábora omluvila, ale ani to mě nakonec nepřimělo tábor zrušit.

Měli jsme naplánovaný bohatý program, ale jen malou část jsme zvládli v krátkém termínu uskutečnit.

V pondělí jsme po ubytování v klubovně nejprve šli na Barbořinu, kde pro děti vznikla naučná stezka plná různých úkolů, hádanek a atrakcí. Během putování po této stezce jsme také obhlédli místo, kde jsme zamýšleli připravit slibový oheň. Odpoledne po obědě jsme se pak vydali do Květné zahrady, kde jsme hráli spoustu her. Jenže pak se začala zatahovat obloha a bylo zřejmé, že brzy přijde velká bouře. Museli jsme si pospíšit do naší klubovny, ale nestihli jsme to včas. Ve chvilce nastala taková průtrž mračen, že voda z oblohy padala téměř jako vodopád. Rozhodli jsme se tedy najít útočiště v čekárně ordinace jednoho lékaře, který nám laskavě umožnil přečkat to nejhorší pod střechou (ač už měl v úmyslu čekárnu zavřít, odložil na chvíli kvůli nám tento svůj záměr). Je zřejmé, že zbytek tohoto dne jsme trávili sušením věcí, sprchováním a převlékáním se do čistého oblečení. 

V úterý jsme navštívili zrcadlové bludiště, expozici Strážců času v Muzeu Kroměřížska, užili jsme si atrakce na náměstí a svou procházku městem doplněnou různými hrami jsme si zpříjemnili zmrzlinou a čokoládovými úsměvy. 

Ve středu nás čekala celodenní výprava na střílecký hrad. Ač počasí nebylo moc příznivé, rozhodli jsme se také během této výpravy nasbírat v lese suché chvojí k přípravě slibového ohně, v čemž jsme i navzdory dešti byli úspěšní (déšť přece pro skauty nepředstavuje vůbec žádný problém). Cestou na hrad jsme s sebou vzali „pana šišku“ – jedná se o hru, která dětem zpříjemnila výstup, a jak jsem později zjistil, zanechala v dětech také ty nejintenzivnější zážitky a vzpomínky – schválně se jich na to zeptejte, nepochybuji, že si i dnes přesně vzpomenou na podrobnosti. Pro návrat do Střílek jsme zvolili jinou cestu, ale poněkud jsme se zapovídali a minuli správnou odbočku, kvůli čemu jsme pak nestihli naplánovaný spoj do Kroměříže. Měli jsme obavy, že tak zmeškáme odložený oběd, ale naštěstí jel brzy další autobus, takže jsme nakonec o tu „obědovečeři“ nebyli ošizeni. Během tábora jsme obědvali v klášteře na Koperníkově ulici a z fotografií lze poznat, co za dobroty jsme si zrovna dopřávali.

Čtvrtek se nesl ve znamení posledních příprav na slib. Odpoledne jsme se setkali s Akelou a bratrem Vlkem, opékali jsme na Barbořině špekáčky a pak jsme zamířili ke slibovému ohni. Svůj slib zde složila světluška Gába, vlče Matouš a skauti Zdeněk s Jakubem, všichni z Kvasic. Fotografie ze slibu pořídil Akela a bratr Vlk, protože já jsem byl zaneprázdněný péčí o naše nové bratry a sestru, jejich slibem a následnou úpravou jejich krojů. Večer čekalo čerstvé skauty po slibu přenocování pod širákem u dohořívajícího slibového ohně, ale nakonec jsme to zrušili kvůli obavám z blížícího se deště.

Páteční program před balením zavazadel byl vyplněný kreativní dílničkou a posledními táborovými hrami. Soutěž o nejlepšího střelce na terč vyhrál skaut Jakub, ale z této aktivity (jako i z některých dalších) bohužel žádné fotografie nemám, mimochodem i proto, že jsem byl na všechno jako dospělý vedoucí úplně sám. To se pak odráželo poněkud nepříznivě i v naplňování programu, který se musel přizpůsobit tomu, že jsem musel vždy před každou další aktivitou nejprve splnit všechny své úkoly a povinnosti. Patřilo mezi ně mimo jiné též umývání nádobí po obědě, s čímž mi nakonec pomáhaly i děti. Sice se to neobešlo zcela beze ztrát, ale jen dva rozbité talíře za celý tábor nejsou zase tak špatné skóre.

Ač se jednalo o nouzové řešení tábora, myslím si, že se to snad dětem nakonec líbilo. Jsme přece skauti, takže si umíme poradit i v nouzových podmínkách. Jak hodnotily tento tábor zúčastněné děti, poznáme podle toho, jak na něj vzpomínají dnes s odstupem času. Děti by měly mít z tábora své zápisky a vzpomínky napsané v denících, benjamínci, kteří neuměli psát, si malovali obrázky, nebo jim psali některé zápisky podle jejich přání starší kamarádi. Zkuste zápisky vyhledat, zavzpomínat s dětmi, co z tábora si poznamenali a propojit jejich poznámky a vzpomínky s mnou zaznamenaným příběhem s fotkami. Jak asi dopadne vaše cesta do hlubin času?