Je pondělí 12. června 2017 krátce po půl čtvrté a benjamínci vyrážejí od klubovny ke svému kamarádovi Davidovi, který pro ně přichystal se svým tátou příjemné překvapení. Na své zahradě instalovali železniční trať s modely vláčků. Trať se vine od nádraží údolími, točí se kolem kopců a prochází krajinou, která není při troše fantazie vůbec nepodobná prériím z příběhů Karla Maye. A když děti dorazily na místo, bylo vidět, že je to hned zaujalo. Za chvilku se přikládalo pod kotel, doplňovala voda, upouštěla pára, troubilo, přehazovaly výhybky, napojovaly vagóny a hlavně se jezdilo. O tom, že ovládat model vláčku není žádná legrace, se ale děti brzy přesvědčily také. Stačilo jen zapomenout přehodit výhybku, nebo zrychlit v místě, kde to nebylo vhodné, a už se řešily první nebezpečné situace.
Drobnou nevýhodou bylo, že lokomotivy byly jen dvě, děti se tedy musely při ovládání svých souprav střídat, což se ne vždy obešlo bez potíží. Přesto se podařilo všem vystřídat se u dálkového ovládání a líbilo se to nakonec natolik, že nebylo možné malé mašinfíry odtrhnout od této zábavy. Když jsme s velkým zpožděním dorazili zpět před klubovnu, byla na některých rodičích už znát velká netrpělivost.
Poděkování patří Davidovi Matušínskému a jeho tátovi, kteří se nebrání tomu, aby se něco podobného v budoucnu zopakovalo.